Investice – neinvestujte nikam

Na internetu i v tisku se objevují více či méně odborné články, které radí, jak a kam investovat. Nalézáme nejrůznější rady „kam nejlépe uložit 50 tisíc“, srovnání spořicích účtů a jiných podobných nástrojů. Pro odvážnější jsou tu pak akcie, fondy a další finanční instrumenty (kde se dá i více vydělat, ale i prodělat). Tyto články budí dojem, že peníze uložené na běžném účtě nebo „doma v polštáři“ jsou znehodnocovány inflací (to je pravda) a jejich majitel je maximální hlupák, pokud je nechá zahálet a „nevydělávat“ (nabídneme jiný názor).

Pro koho je investování?

Porovnávání investičních nástrojů pro nízké částky (od několika desítek tisíc) navíc vyvolává pocit, že svět „investování“ je otevřen úplně všem a měl by se zapojit každý, kdo dokáže ze svého příjmu odložit nějakou tu korunu. Dovolím si nabídnout odlišný pohled na věc. Pokud nedisponujeme částkami v jednotlách milionů a více (desítky milionů), nemá tento druh investování smysl. Je opravdu jedno, jestli vám 50k na spořícím účtě vynese 850 korun nebo 1000 korun na termínovaném vkladu. Jistě, tisícovka ročně je příjemná a nikdo nám ji zadarmo nedá. Nicméně i na bídně pracené brigádě si za měsíc vyděláme 10x tolik. To stejné mohu zopakovat i pro méně konzervativní instrumenty – i kdyby vám nějaký zázračný fond zajistil výnos 6 – 8 procent, absolutní částka po roce „investování“ bude směšně malá.
Tím vším neříkáme, že je dobré peníze zašít do polštáře. Uložením peněz na spořící účet je ale lépe uvažovat spíše ve smyslu pokrytí poplatků za vedení účtu, nebo téměř pokrytí inflace. Není to ale investování, které z vás jednou udělá rentiéra (na průmerný život z úroků bychom potřebovali mít uloženo alespoň 20 milionů korun).
Mnohem důležitejší je mít peníze hned k dispozici, rovnou tedy doporučuji zapomenout na termínované účty. Stojí vám za to hodinu řešit v bance smlouvu kvůli tomu, abyste rok nemohli disponovat se svým našetřeným stotisícem a pak jako odměnu dostali částku, kterou si při troše snahy vyděláte pár dny práce?
Stavební spoření nebylo špatné v době, kdy stát dával 4k ročně a vychytrálci si jej založili na deset rodinných příslušníků…

Co s penězi?

Co tedy s „přebytečnými“ naspořenými penezi? Použijte je pro život – kupte si pračku, myčku, nebo obraz, nebo starožitnost, prostě cokoli, co vám udělá dobře. Pračka i myčka ztratí na hodnotě (ale po dobu užívání vám zvýší kvalitu života!), umění na hodnotě neztratí (a po dobu užívání vám zvýší kvalitu života!).
Pokud se rozhodnete nikam neinvestovat a necháte peníze jen tak ležet na rozumném účtu (úrok 1 – 2%), získáte následující výhody:
– vyhnete se schůzkám s finančními poradci, starostem s diverzifikací portfolia, chození do banky
– žádné sledování „vývoje trhu“, stresy při pádu akcií
– peníze máte ihned dostupné
Proto pro běžné lidi doporučujeme: neinvestujte nikam, nechte peníze jen tak ležet a v rozumné míře si jich užívejte.

Evidentální nesmysl!

Vodafone na letošní vánoce vyrukoval s reklamou, která hýří cizími výrazy. Trochu paradoxně se tak zaměřil na vzdělanější část populace (která daný „vtip“ pochopí). Jsem zvědav, kolik lidí se ovšem slova „evidentální“ chytne a bude jej chybně používat. Správně je pochopitelně výraz „evidentní“, znamenající „naprosto zřejmý“, jasný, nebo též „nevyžadující důkaz“ (anglicky „evidence“ znamená důkaz).

Reklama je ke shlédnutí zde:

Dalším nesmyslem je výraz „ergoduální“, který ovšem jako jedno slovo jen zní. Pevně doufám, že autoři spotu měli na mysli „ergo duální“ – česky „tedy dvojité“.

Tip: nikdy neříkejte „evidentální“. Správně je „evidentní“.

Jednoduchá pravidla psaní

V krátkém článku shrneme základní pravidla psaní týkající se typografie či interpunkce. Mnoho lidí v nich dělá chyby a to je škoda – píšete-li někomu email, dopis, životopis, kromě gramatické bezchybnosti je dobré dát si pozor i na následující pravidla.

Tečka

I s tak malým znaménkem, jako je tečka na konci věty, lze nadělat mnoho chyb. Tečka nepatří za jména, na konec nadpisů a titulků. Asi nejčastěji se setkáváme s tečkou za jménem – podpisem – emailu. To je špatně, když se podepíšete, tečku už nepište. Pokud věta končí zkratkou, třeba atd., další tečka se již nepíše. Za tečkou následuje mezera, před tečkou nikoli. Výjimku tvoří např. doménové jména – www.tipy-a-triky.cz samozřejmě musíme napsat bez mezer. Toto pravidlo se týká i čárky, otazníku, vykřičníku, dvojtečky, středníku i výpustku (tři tečky na konci věty). Chybně zapsané datum: 12.12.2012. Správně napsané datum: 12. 12. 2010. Pokud by datum nebylo na konci věty, za rokem už tečka samozřejmě není!

Spojky a předložky

Jednopísmenné spojky (a, i, o, u) a předložky (k, s, v, z) nesmí být na konci řádku. Toto pravidlo ohlídáte v textovém editoru (např. MS Word), horší je to třeba v emailu – nikdy nevíte, jak velké bude „okno“ ve kterém bude příjemce email číst, nikdy nevíte, jak se text zalomí. V takovém případě si s nimi nedělejte starosti, ve Wordu ale můžete použít jednoduchý trik s nedělitelnou mezerou. Pevnou mezeru zapíšete pomocí Ctrl + Space (mezerník) a musíte s ní spojit předložku či spojku se slovem, které za ní následuje. Pokud by mělo dané písmenko skončit na konci řádku, nestane se tak, ale přeteče na další řádek se slovem, se kterým je spojeno. Kdy ještě pevnou mezeru použít? Třeba v směrovacím čísle (120 00), u jména s titulem (Ing. Jan Novák), v telefonním čísle (123 456 789) atd.